Co v článku najdete
- Jak mladí lidé volí zdroje při běžném sledování zpráv a zásadních událostech
- Proč televizní zpravodajství stále boduje v důvěryhodnosti a přesnosti
- Jak profesionální ověřování čelí dezinformacím a obsahu vytvořenému umělou inteligencí
- Proč jsou nestrannost a profesionalita důležité pro důvěru veřejnosti
Výzkumy ukazují, že televizní zprávy si v dnešním prostředí plném dezinformací zachovávají důležité postavení. Zvláště při mimořádných událostech se obracíme k zavedeným zpravodajským značkám. Nestačí nám jen zachytit první zprávu, která se objeví na sociálních sítích: chceme vědět, co se skutečně odehrálo. Zajímá nás, jestli je informace pravdivá, kdo ji potvrdil, co se o události ví a co je naopak zatím obestřeno pláštěm nevědomosti. Právě v takových chvílích se naplno projevuje význam důvěryhodného zpravodajství. Jeho úkolem totiž není pouze přinášet informace co nejrychleji, ale také ověřovat jejich správnost, zasazovat události do souvislostí a pomáhat veřejnosti rozlišovat fakta od spekulací.
Televizní zpravodajství v tomto ohledu představuje důležitou součást mediálního prostředí. Ačkoli stále více lidí získává informace prostřednictvím digitálních platforem, výzkumy naznačují, že způsob, jakým se ke zprávám dostáváme, nemusí odpovídat tomu, jakým zdrojům skutečně důvěřujeme.
Když jde o něco důležitého, mladí se obracejí k tradičnímu zpravodajství
Na tento zdánlivý paradox upozornil Nic Newman, výzkumník z Reuters Institute for the Study of Journalism při Oxfordské univerzitě, během odborné diskuse pořádané televizí Channel 4 a Royal Television Society v lednu 2025.
Diskuse se věnovala vztahu generace Z ke zpravodajství a otázce, jak si tradiční mediální organizace mohou získat důvěru mladých lidí. Newman upozornil, že každodenní konzumace zpráv a vyhledávání informací při zásadních událostech představují dva odlišné způsoby mediálního chování. Podle jeho vyjádření se mladí lidé při významných událostech, například při teroristickém útoku, obracejí na zavedené zpravodajské organizace, jako jsou BBC nebo Channel 4 News. Při běžné konzumaci zpravodajství však může hrát větší roli jejich zájem o konkrétní témata nebo důvěra v určité osobnosti.
Tento rozdíl je podstatný. Sociální sítě mohou být prostředím, kde se lidé o určité události poprvé dozvědí. Když ale potřebují získat spolehlivější informace nebo pochopit širší souvislosti, mohou vyhledat zpravodajskou organizaci, jejíž práci znají a důvěřují jí. Newman tak připomíná, že dostupnost a důvěryhodnost nejsou totéž. Zdroj, s nímž se člověk setkává nejčastěji, nemusí být zároveň tím, kterému přikládá největší váhu.
Televizní zprávy mají v důvěře stále náskok
Význam profesionálních vysílacích médií potvrzuje také aktuální britský výzkum News Consumption in the UK 2026, zveřejněný v září 2026. Podle jeho výsledků jsou televizní a rozhlasové zpravodajství v Británii obecně hodnocena lépe z hlediska důvěryhodnosti, přesnosti a nestrannosti než zpravodajství na internetových platformách.
Zvlášť zajímavá zjištění přinesl doplňkový výzkum uskutečněný po komunálních a dalších regionálních volbách, které se ve Velké Británii konaly v květnu 2026. Tradiční televizní a rozhlasové zpravodajské zdroje v něm byly z hlediska přesnosti, důvěryhodnosti a nestrannosti obecně hodnoceny lépe než politická reklama či volební obsah na sociálních sítích. Nejvyužívanějším jednotlivým zdrojem volebních informací byla hlavní televizní zpravodajská relace BBC. Výsledky ukazují, že v situacích, kdy lidé potřebují spolehlivé informace o významných společenských událostech, mají profesionální zpravodajské organizace stále důležitou úlohu.
Podobný závěr zdůraznil také Ian Macrae, ředitel oddělení analýz trhu Ofcomu, nezávislého britského regulačního úřadu pro oblast médií a elektronických komunikací. Macrae v rámci prezentace výsledků výzkumu uvedl, že ačkoliv lidé objevují zprávy stále novými způsoby, nadále pečlivě rozlišují mezi zdroji, kterým důvěřují, zejména v důležitých okamžicích, například během voleb. Právě v této schopnosti poskytovat spolehlivé informace spatřuje Macrae významnou roli zpravodajských značek veřejné služby.
Britské výsledky jsou tedy zajímavým dokladem toho, že rostoucí využívání digitálních platforem nemusí znamenat odpovídající růst důvěry v jejich zpravodajský obsah.
Pravda potřebuje ověřování. A ověřování vyžaduje profesionály
Důvěryhodnost televizního zpravodajství získává zvláštní význam také v souvislosti s rozvojem generativní umělé inteligence a rostoucím množstvím manipulativního obsahu.
Na tato rizika upozornil Noel Curran, generální ředitel Evropské vysílací unie (EBU), v autorském komentáři Truth in the Balance: Defending Democracy in the Intelligent Age z ledna 2025. Curran připomíná, že digitální prostředí umožňuje mimořádně rychlé šíření informací, ale také nepravd a cílených manipulací. Algoritmy navíc mohou upřednostňovat obsah, který vyvolává silné emoce a konflikty, aniž by jeho popularita jakkoli zaručovala pravdivost.
Zvláštní pozornost věnuje úloze profesionálních zpravodajských organizací a významu ověřování informací. „Média veřejné služby nejsou jedinými strážci pravdy,“ připouští Curran, zároveň však zdůrazňuje, že jejich společenská úloha nabývá na významu. Upozorňuje především na investice do profesionální žurnalistiky a specializovaných týmů zabývajících se ověřováním faktů. Jako příklady uvádí mimo jiné německý projekt ARD Faktenfinder, belgický RTBF Faky nebo britský BBC Verify.
Právě existence těchto týmů ukazuje důležitý rozdíl mezi pouhým zveřejněním informace a profesionální novinářskou prací.
Nestrannost neztrácí na významu. A lidé ji od zpravodajství očekávají
Další důležitou podmínkou důvěryhodného zpravodajství je snaha o nestrannost. V prostředí sociálních sítí, kde značnou pozornost získávají výrazně názorově vyhraněná sdělení, se však nabízí otázka, zda veřejnost o nestranné zprávy vůbec ještě stojí.
Zajímavou odpověď přinesl profesor Rasmus Kleis Nielsen, jeden z autorů výzkumu Reuters Institute Digital News Report 2026. Ve své analýze Can Public Demand for Impartial News Survive Platforms and Polarisation? se zaměřil na to, jaký typ zpravodajství lidé skutečně preferují.
Výsledky výzkumu ze 48 sledovaných mediálních trhů ukázaly, že 45 % respondentů dává přednost zpravodajským zdrojům, které nezastávají vyhraněný názorový postoj. Naproti tomu 22 % preferuje zprávy ze zdrojů, které sdílejí jejich vlastní názory, a 15 % upřednostňuje zdroje, které jejich postoje zpochybňují. Zajímavé je, že preference nestranného zpravodajství přetrvává navzdory rostoucí polarizaci veřejné diskuse.
Nielsen přitom upozorňuje na důležitý rozdíl mezi tím, co je ve veřejném prostoru nejvíce vidět, a tím, co si přeje větší část publika. Lidé, kteří preferují názorově vyhraněné zpravodajství odpovídající jejich vlastním postojům, totiž bývají častěji velmi aktivní v online diskusích, sdílejí a komentují zprávy a intenzivněji se zajímají o politiku. Jejich názory tak mohou v digitálním prostoru působit výrazněji, než by odpovídalo jejich zastoupení v populaci. Výsledky podle Nielsena ukazují, že snaha o nestrannost zůstává pro značnou část veřejnosti důležitou hodnotou.
Pro televizní zpravodajství je tento poznatek podstatný. Profesionální redakce, které usilují o věcné a nestranné informování, tak reagují na očekávání významné části publika, nikoli pouze na tradiční představu o tom, jak má žurnalistika vypadat.
Jak se u mladých lidí proměňuje důvěra v novináře a zpravodajské instituce?
Důvěryhodnost zpravodajství není jen otázkou profesionálních standardů. Významnou roli hraje také způsob, jakým publikum vnímá samotného původce informací. Na proměnu tohoto vztahu upozornila Rachel Botsman, odbornice na důvěru v digitálním prostředí a autorka knihy Who Can You Trust?, při diskusi pořádané Channel 4 a Royal Television Society v lednu 2025.
Podle Rachel Botsman se tradiční hierarchie důvěry transformuje: samotné postavení instituce nebo odborníka již důvěru automaticky nezaručuje, osobní a institucionální důvěra se však mohou vzájemně posilovat. Mladí lidé podle ní nepřikládají důvěru automaticky tomu, kdo vystupuje jménem zavedené organizace. Důležitý pro ně může být způsob komunikace, autenticita vystupování a osobní vztah ke konkrétnímu člověku.
Rachel Botsman však zároveň upozornila na překvapivý poznatek: podle ní mladší lidé důvěřují tradičním mediálním institucím dokonce více než starší generace. Rostoucí význam osobní důvěryhodnosti novinářů tedy nemusí být na úkor důvěry v instituce, které daní novináři zastupují. Naopak se obě podoby důvěry mohou vzájemně posilovat. „Nejlépe to funguje, když se obojí spojí,“ uvedla Rachel Botsman při diskusi o vztahu mezi důvěrou v jednotlivce a důvěrou v mediální organizace.
Pro televizní zpravodajství je tento pohled obzvlášť zajímavý. Televizní moderátoři, reportéři a zahraniční zpravodajové představují konkrétní tváře redakcí. Jejich profesionalita, způsob vysvětlování událostí i schopnost srozumitelně komunikovat mohou ovlivňovat, jak diváci vnímají práci celé zpravodajské organizace.
Zároveň však platí, že osobní důvěryhodnost novináře nemůže nahrazovat ověřování informací a redakční odpovědnost. Právě spojení důvěryhodné osobnosti s profesionálním zázemím redakce může být jednou z cest, jak tradiční televizní zpravodajství osloví i generace, které získávají většinu informací prostřednictvím digitálních platforem.
Český paradox: nízká důvěra ve zprávy jako celek, silnější důvěra v konkrétní značky
Zajímavý pohled na důvěryhodnost zpravodajství přinášejí také české výsledky mezinárodního výzkumu Digital News Report 2026. Podle něj důvěřuje většině zpráv po většinu času pouze 31 % českých respondentů. Celková důvěra ve zpravodajství se tak drží na poměrně nízké úrovni. Česká kapitola zprávy, jejímž autorem je mediální výzkumník Václav Štětka působící na Evropské univerzitě Viadrina, však kromě informací o celkové důvěře ve zprávy přináší také výsledky hodnocení jednotlivých zpravodajských značek. Ty naznačují, že nízké hodnocení zpravodajství jako celku neznamená automaticky stejně nízkou důvěru v každou konkrétní mediální organizaci. Zavedené zpravodajské značky tedy mohou mít ve vztahu k publiku silnější postavení, než by naznačovala samotná míra celkové důvěry ve zprávy.
Podle výsledků Digital News Report 2026 považuje zpravodajství České televize za důvěryhodné 59 % respondentů. Důvěru českých respondentů si však získávají i komerční televizní zpravodajské značky. CNN Prima NEWS dosahuje 57 % a TV Nova 48 %. CNN Prima NEWS tak dosahuje velmi podobného hodnocení důvěryhodnosti jako veřejnoprávní Česká televize, přičemž dvoubodový rozdíl mezi oběma značkami není statisticky průkazný.
Zdroj: Reuters Institute, Digital News Report 2026Výzkum hodnotil důvěru v konkrétní zpravodajské značky na jedenáctibodové škále od 0 do 10, přičemž hodnocení od 6 do 10 bylo považováno za projev důvěry. Do výsledků byli zahrnuti pouze respondenti, kteří danou značku znají. Zjištěné hodnoty tedy vyjadřují subjektivní hodnocení důvěryhodnosti zpravodajství jednotlivých mediálních značek bez ohledu na platformu, nikoli objektivní posouzení kvality jejich televizních zpravodajských pořadů.
Význam důvěryhodnosti v současném informačním prostředí zdůraznil v souvislosti s výsledky výzkumu také Martin Švehlák, ředitel zpravodajství a publicistiky CNN Prima NEWS. „Svět se dostal do nové éry fake news a nekonečného množství uměle generovaného obsahu,“ upozornil s tím, že právě důvěryhodnost považuje za zásadní předpoklad poskytování relevantního a ověřeného zpravodajství.
Výsledky tak dokládají, že důvěra české veřejnosti se neomezuje pouze na veřejnoprávní zpravodajství. Významné postavení mají i komerční televizní zpravodajské značky, které jsou důvěryhodným zdrojem informací pro značnou část respondentů, kteří je znají.
Důvěra se nebuduje prohlášením, ale každodenní prací
Odborníci se tak shodují v jednom podstatném bodě: důvěryhodnost profesionálního zpravodajství není samozřejmá. Nic Newman připomíná, že zavedené zpravodajské organizace zůstávají důležitými zdroji informací při významných událostech. Noel Curran zdůrazňuje potřebu ověřování faktů a profesionální novinářské práce. Rasmus Kleis Nielsen ukazuje, že veřejnost nadále oceňuje snahu o nestrannost. Rachel Botsman upozorňuje na význam osobní důvěryhodnosti novinářů a jejich vztahu s publikem. Česká kapitola výzkumu Digital News Report 2026, jejímž autorem je Václav Štětka, pak ukazuje, že při posuzování důvěry ve zpravodajství je důležité sledovat také hodnocení konkrétních mediálních značek.
Každý z těchto pohledů osvětluje jinou stránku důvěryhodného televizního zpravodajství. Jejich společným jmenovatelem je však přesvědčení, že důvěru není možné získat pouhou autoritou známého jména. Je třeba ji opakovaně potvrzovat přesností, profesionalitou, transparentností a odpovědným přístupem k informacím.
V době, kdy se zprávy šíří prostřednictvím stále většího množství kanálů a jejich původ nemusí být vždy zřejmý, může mít právě schopnost poskytovat ověřené a srozumitelné informace mimořádnou hodnotu. Pro televizní zpravodajství představuje jednu z nejdůležitějších předností, o které je třeba dlouhodobě pečovat.
