STUDIE UK: DIVÁCI PŘI SLEDOVÁNÍ TELEVIZE SAHAJÍ PO MOBILU. DRUHÁ OBRAZOVKA PŘINÁŠÍ NOVÉ MOŽNOSTI INTERAKCE S DIVÁKY I PŘÍJMY Z REKLAMY

Televizní diváci stále častěji sledují obsah s mobilním telefonem v ruce. Namísto toho, aby televizní stanice vnímaly druhou obrazovku jako konkurenci, měly by ji využít k posílení vztahu s publikem a vytváření nových obchodních příležitostí. Klíčem je interaktivita, která divákům umožní získávat doplňující informace přímo prostřednictvím mobilu, aniž by museli opustit prostředí televizního vysílatele.

Mobilní telefon jako příležitost pro televizní vysílání

Pokles podílu televize na reklamních investicích je dlouhodobě sledovaným trendem. Podle údajů společnosti WARC se podíl lineární televize na celosvětových výdajích do mediální reklamy snížil ze 41,3 % v roce 2013 na 12,4 % v roce 2025.

To však neznamená, že by diváci televizi opouštěli. Stále častěji ji totiž sledují společně s další obrazovkou. Výzkum společnosti Omdia, zveřejněný v září 2026, ukázal, že téměř tři čtvrtiny amerických televizních diváků pravidelně používají při sledování televize chytrý telefon ke konzumaci dalšího mediálního obsahu.

Pro televizní vysílatele to představuje obchodní výzvu. Přestože si mohou udržet diváky u svého pořadu, následná interakce často probíhá mimo jejich vlastní platformy – například prostřednictvím internetových vyhledávačů nebo sociálních sítí. Spolu s tím televizní společnosti přicházejí také o cenná data a potenciální reklamní příjmy.

Mobilní telefon by proto neměl být vnímán pouze jako konkurence televizní obrazovky, ale také jako možný zpětný komunikační kanál, který umožňuje propojit televizní obsah s další interakcí diváka.

Proč dosavadní interaktivní řešení příliš nefungují?

Hlavní překážkou rozvoje interaktivity je složitost zapojení diváků. Přestože QR kódy do značné míry nahradily webové adresy zobrazované na televizní obrazovce, jejich výsledky ukazují, že požadavek na přerušení sledování obsahu představuje významnou bariéru.

Podle vlastních dat společnosti BrightLine dosahuje medián míry skenování QR kódů v reklamě na připojených televizích (CTV) pouhých 0,004 %, tedy přibližně 400 naskenování na 10 milionů reklamních zobrazení.

Přestože se tento údaj vztahuje konkrétně k reklamě, podobný problém se týká také televizních pořadů. Divák musí otevřít fotoaparát telefonu, zaměřit QR kód a rozhodnout se, zda mu následný obsah stojí za vynaložené úsilí. QR kódy navíc zasahují do televizního obrazu, jehož podobě tvůrci věnují značnou pozornost.

Zájem diváků o doplňující informace přitom existuje. Mohou chtít například zjistit, kdo navrhl šaty televizní postavy, kolik touchdownů zaznamenal hráč amerického fotbalu nebo kde se natáčel oblíbený seriál.

Pokud však tyto informace vyhledávají samostatně, televizní stanice ztrácí kontrolu nad tím, jaký obsah se k divákům dostane a která digitální platforma bude z jejich zájmu profitovat.

Jak by měla fungovat interaktivita prostřednictvím druhé obrazovky?

Aby mohlo propojení televize a mobilního telefonu skutečně fungovat, musí podle článku splňovat čtyři základní podmínky.

1. Televizní obraz jako spouštěč interakce

Samotný obraz televizního pořadu by měl umožnit aktivaci doplňujícího obsahu. Divák by měl mít možnost jednoduše namířit telefon na obrazovku a získat informace související s právě sledovanou scénou, bez nutnosti zobrazovat QR kód nebo jakkoli měnit televizní vysílání.

2. Funkčnost napříč různými způsoby sledování

Technologie musí fungovat bez ohledu na to, zda divák sleduje živé vysílání, záznam nebo obsah na vyžádání (VOD). To vyžaduje schopnost rozpoznávat samotný obsah, nikoliv spoléhat pouze na časový kód vysílání.

3. Rychlost a nízká latence

Interaktivní řešení musí reagovat dostatečně rychle, zejména při živých sportovních přenosech. Nezbytná je nízká latence a schopnost zvládat náhlé nárůsty uživatelského provozu, například během důležitých sportovních okamžiků.

4. Kontrola v rukou televizního vysílatele

Televizní stanice nebo držitel vysílacích práv by si měli zachovat kontrolu nad zobrazovaným obsahem i jeho komerčním využitím. Měli by rozhodovat, jaké informace se divákům zobrazí, poskytovat je prostřednictvím vlastní aplikace a stanovovat obchodní podmínky.

To zahrnuje například sponzoring, elektronické obchodování či prémiové funkce.

Technologie schopné takový model podporovat jsou již dostupné. Největší výzvou proto není jejich samotná existence, ale vytvoření služby, která bude pro diváky natolik přínosná, že budou ochotni otevřít aplikaci a aktivně ji používat.

Druhá obrazovka může televizním stanicím přinést nové příjmy

Vhodným prvním krokem pro televizní vysílatele může být zavedení interaktivních funkcí u jednoho či dvou klíčových pořadů. Jejich úspěšnost by se měla vyhodnocovat podle míry zapojení diváků, opakovaného využívání služby a skutečného obchodního přínosu.

Právě tyto výsledky, nikoliv pouhá dostupnost technologie, by měly rozhodovat o případném rozšíření služby.

Televizní stanice sice nemohou zabránit tomu, aby diváci během sledování televize používali mobilní telefony, mohou jim však nabídnout důvod, proč při hledání dalších informací zůstat v jejich vlastním digitálním prostředí.

Druhá obrazovka se tak může z místa, kde televizní společnosti ztrácejí kontakt s publikem, proměnit v nový zdroj divácké interakce, dat a obchodních příležitostí.

Autor: Alistair Horne

Zdroj: tvnewscheck.com