Vědci z University of Cambridge a Meta Reality Labs tvrdí, že lidské oko má měřitelný „limit rozlišení“. To znamená, že po jeho dosažení už další zvyšování hustoty pixelů u televizních obrazovek nemá žádný viditelný přínos.
V rámci testů, jejichž výsledky byly publikovány v časopise Nature Communications, členové výzkumného týmu měřili, co jsou diváci skutečně schopni rozeznat na moderních obrazovkách a displejích. Nepoužívali přitom rozlišení obrazovky jako takové, nýbrž ukazatel pixelů na stupeň zorného pole (PPD), tj. kolik pixelů připadá na jeden stupeň zorného úhlu. Dobrovolníci sledovali vzory v jemně odstupňovaných odstínech šedé a barevné vzory, přičemž obrazovka se přibližovala a vzdalovala od jejich očí. Měření byla prováděna jak pro centrální, tak pro periferní vidění.
Ze studie vyplynuly vyšší limity, než jaké se běžně uvádějí na základě pravidla zraku 20/20, které odpovídá zhruba 60 PPD. Zároveň byly odhaleny významné rozdíly mezi vnímáním odstínů šedi a barev: přibližně 94 PPD pro odstíny šedi při pohledu zepředu, 89 PPD pro červené/zelené vzory a 53 PPD pro žluté/fialové. Vzhledem k tomu, že barevná ostrost klesá rychleji (to platí zejména pro periferní vidění), více pixelů neznamená vždy ostřejší vnímaný obraz.
Podle členů výzkumného týmu závisí výhody 4K nebo 8K na vzdálenosti od obrazovky a velikosti obrazovky, což je pro spotřebitele, kteří kupují televizi do obývacího pokoje, zásadní. V průměrné britské domácnosti, kde je vzdálenost mezi pohovkou a televizorem přibližně 2,5 metru, by 44palcový televizor s rozlišením 4K nebo 8K nenabízel žádnou znatelnou výhodu oproti obrazovce Quad HD (QHD) stejné velikosti. Překračování limitů lidského oka zvyšuje náklady na panel, spotřebu energie a i nároky na zpracování obrazu, aniž zlepšovalo vnímané detaily.
Tým rovněž zveřejnil online kalkulačku, která spotřebitelům i vývojářům umožňuje zadat velikost místnosti, vzdálenost od obrazovky a parametry displeje a odhadnout, kdy daná obrazovka dosahuje pro většinu lidí „retinálního“ rozlišení. Základní model navíc odhaduje potřeby rozlišení napříč populací, takže výrobci mohou cílit například na 95% pokrytí, namísto navrhování produktů pouze pro průměrného pozorovatele.
Kromě televizorů mají tato zjištění dopad i na mobilní zařízení, headsety pro rozšířenou a virtuální realitu i distribuci obsahu. Znalost praktického stropu vnímaných detailů může být vodítkem pro lepší plánování vývoje zobrazovacích technologií a může streamovacím a herním službám pomoci efektivněji ladit vykreslování a kompresi videa – soustředit datový tok a výpočetní výkon tam, kde to lidské oko skutečně pozná, šetřit tam, kde už rozdíl nevidí.
Autoři studie tvrdí, že v době, kdy se odvětví snaží o čím dál vyšší hustotu pixelů, poskytuje pochopení toho, co diváci skutečně vidí, jasnější „vodítko“ pro budoucnost obrazovek a jiných zobrazovacích technologií.
Zdroj: broadbandtvnews.com
