Generální ředitel Stanice O (Óčko) Štěpán Wolde se ve své prezentaci na konferenci Forum Media zamyslel nad tím, jaké je v současném mediálním světě postavení televize a jak se dá předvídat její vývoj v dalších letech.
Hned v úvodu připomněl předpověď exšéfa a spoluzakladatele nejúspěšnější globální video platformy Netflix Reeda Hastingse, že televize bude mrtvá do roku 2030.
Takzvaní zabijáci lineárního vysílání pak mají být VOD služby, protože nabízejí široký výběr obsahu v čase, který uživateli vyhovuje, a jsou bez reklam. Dále pak sociální sítě, které přináší interaktivitu a obsah na míru, a nové technologie. Je tomu ale opravdu tak?
Hrozba číslo 1 – VOD
Jak Štěpán Wolde připomíná, od roku 2015 započal prudký růst VOD platforem a vznikly jich stovky po vzoru ikonického Netflixu. Mezi lety 2020 a 2021 jen na trhu USA vzrostl počet VOD služeb o 15 %. Zároveň se vyvíjel i způsob, jakým služby fungovaly. Některé fungují na bázi předplatného (SVOD), u jiných se platí za dřívější přístup k prémiovým produktům (PVOD). Zároveň se ale objevilo i BVOD, což je internetová videotéka provozovaná televizním vysílatelem. „A tady už to není o smrti televize, ale o tom, že i televize může mít vlastní VOD službu,“ upozorňuje Štěpán Wolde.
V roce 2022 mělo v USA 83 % lidí předplacenou nějakou video platformu. Na jednu domácnost připadlo v průměru 5,2 služeb a 21 % jich mělo dokonce předplaceno více než 7 videoték. Průměrný Američan utratil za tyto služby 75 USD.
V roce 2022 se ale trajektorie růstu zlomila a začaly se objevovat trhliny. Nabídky už bylo moc, trh platforem se začal fragmentovat a ukázalo se, že kvantita vždy nemusí znamenat kvalitu.
To mělo za následek fakt, že předplatné streamovacích služeb začalo klesat, mezi roky 2022 a 2023 se snížilo o 25 %. Navíc se zjistilo, že americké domácnosti všechny služby, které mají předplacené, nesledují. Podle čísel Forbesu z ledna roku 2023 využívají pouze polovinu (47 % nevyužívají). Na to jako první zareagovaly akciové trhy, kde došlo k poklesu akcií streamovacích společností typu Netflix, Disney či Amazon o 50 %.
Podle Štěpána Woldeho to neznamenalo, že by těmto společnostem zásadně klesaly příjmy, ale signály trhu ukazovaly, že se něco děje. Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat a objevily se pod zkratkami AVOD (video služby s reklamou) a FAST TV (free ads supported TV). Reklamu začaly do své nabídky sledování zařazovat i platformy, které byly doposud čistě na bázi předplatného včetně samotného Netflixu.
„Ještě výraznější reakcí pak byl příchod FAST TV, což není nic jiného než staré dobré lineární vysílání s reklamou, akorát tyto kanály vznikají v online prostředí, prodávají reklamu online způsobem a po světě jich vznikají tisíce,“ říká Štěpán Wolde s tím, že se jedná o nejdůležitější trend v distribuci TV obsahu, jehož výhodou jsou nízké náklady.
Jednou z úspěšných platforem FAST TV je například Pluto TV, která v USA nabízí zhruba 250 kanálů. „Najdete tu například stanice zaměřené na určitý druh sportu či hudby, ale jsou tam třeba i dva kanály, které vysílají stále dokola Kriminálku Miami. Takže jde stále vlastně o klasické televizní vysílání, jenom v jiném prostředí. Televize tedy stále není mrtvá,“ říká Štěpán Wolde.
Hrozba číslo 2 – Sociální sítě
Další „smrtelnou“ hrozbou pro televize mají být sociální sítě. Sám zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg v roce 2017 vyhlásil útok na televizi spuštěním služby Facebook Watch, kvůli níž začal investovat do vývoje vlastních video formátů pro mobilní telefony.
Ale jak reálně sociální sítě ovlivnily televizi? Podle Štěpána Woldeho se televize stala více demokratickou a vše je více dostupné. Přes sociální sítě se můžete třeba bavit s moderátory či aktéry pořadů, jako je tomu například u reality show televize Nova Love Island. „Nevypadá to tedy tak, že by sociální sítě televizi zabily, ale vlastně ji posilují. A kromě toho, jak to dopadlo s Facebook Watch, který vznikl v roce 2017? V tichosti skončil v roce 2023, neboť zjistili, že cesta do království televize není tak jednoduchá, jak si představovali,“ dodává Štěpán Wolde.
Jako jeden z příkladů, jak sociální sítě posilují televizní vysílání, vybral australský seriál Black As, který měl původní zásah na obrazovkách 300 tisíc lidí za měsíc. Po zapojení sociálních sítí se zásah vyšplhal na 100 milionů za měsíc a stal se nejúspěšnějším australským TV formátem.
Podobně to s řadou pořadů dělá i TV Óčko a jako malá televize se snaží o co nejvyšší zvýšení sledovanosti TV pořadů prostřednictvím sociálních sítí. Například pořad Best of Depeche Mode dostali na mnohonásobně vyšší sledovanost oproti té běžné díky práci s Facebookem.
Další možností je pak naživo pouštět výstupy ze sociálních sítí přímo do televizního vysílání, což opět výrazně zvyšuje sledovanost televizních pořadů.
Hrozba číslo 3 – Nové technologie
Dalšími zmiňovanými v případě ohrožení televize jsou nové technologie. Jedná se například o CTV nebo-li Connected TV (televize připojená k internetu), která ale lineární vysílání nezabíjí, jak už bylo řečeno dříve.
Další technologií je AI. Podle Štěpána Woldeho ale naopak žádný jiný nástroj neposílil televizi tolik jako umělá inteligence. AI je nyní ve světě v televizi zapojena od prvního krůčku v produkci – hledá náměty, trendy, herce, navrhuje způsoby zpracování a scenáristy – lidé pak její nápady doupravují. Podobné je to pak i s virtuální realitou. Všechny tyto technologie podle Woldeho televizi nezabíjejí, ale naopak boostují.
Kdo je tedy opravdu killer?
Kdo je tedy opravdu ten killer – zabiják ve významu, kdo ovládne trh s audiovizuálním obsahem? „Bude to ten, kdo dokáže spojit všechny tyto věci: nabídne atraktivní obsah nasměrovaný na správné publikum s relevantními distribučními cestami a dobrým obchodním modelem. Myslím si, že televizní mediální domy toto umí velmi dobře a nebojím se toho, že by měly skončit,“ říká na závěr Štěpán Wolde.
V úvodu prezentace zmínil tvrzení Reeda Hastingse z Netflixu, že televize by měla skončit do roku 2030. Mezitím však Hastings sám skončil na pozici CEO Netflixu. Což podle Štěpána Woldeho neznamená, že dělal něco špatně, ale že pro všechny, kteří jsou na trhu distribuce audiovizuálního obsahu, je současná doba velmi náročná a plná výzev a nikdo nedokáže říct, kdo opravdu skončí – a kdo ne.
